Na druhý květnový svátek jsem vyrazila se svou přítelkyní Bárou do města. Byl volný den a počasí dokonale májové. Babička nám hlídala naši skoro dvouletou dceru Rózu a my se rozhodly, kromě nakupování a návštěvy kadeřníka, zajít také do nejlepší cukrárny a kavárny v Praze, do Šlágru. Přestože na klasické dorty moc nejsem, tady si kremroli, větrník a hlavně mrkvový dort dám vždycky s chutí.

Otevřením dveří do domu na Francouzské ulici číslo popisné 72 vstupujete do starých časů. Do doby, kdy muži nosili smokingy a psí dečky, dámy špičku na cigaretu a čelenku s pérem. Prostorem se line opojná vůně čerstvě namleté kávy říznutá vanilkou a pomerančem, stylová hudba příjemně zní ze starého reproduktoru značky Tesla a zpoza prodejního pultu vás mile vítá obsluha.
Prostor kavárny je rozdělen na dvě části. Přední část při vstupu připomíná mléčný bar. Můžete si kávu s dortem vychutnat u malých mramorových bistro stolků nebo přímo u pultu ve výkladní skříni. Druhá, zadní část je intimní zašívárna. Překonáním pár schůdků vstoupíte do prostoru, který osvětlují secesní lampičky a interiér je vybaven věčně pohodlným sedacím nábytkem značky Halabala a Thonet. Když venku prší, strávíte tu klidně i celé odpoledne. My usedáme do přední části, protože je prosluněná. A také chceme pozorovat spolumajitele kavárny pana Michala Appla. Že je vyznavačem swingové doby, je na něm vidět na první pohled. Dokonale vyžehlená košile, perfektně vyleštěné boty, krásné brýle a frizúra ve stylu Voskovce a Wericha. Elegantně vyřizuje objednávky a především připravuje kávu. Neváhám a ptám se ho, zda bych mu mohla položit několik otázek a pořídit pár snímků kavárny. Nadšeně souhlasí, obslouží jiného hosta a přidá se k nám. Postojí, aby mohl kdykoliv pohotově odběhnout k baru.

Pane Apple, přibližte nám příběh prvorepublikové kavárny Šlágr…
První republiku jsem vždycky miloval a tak mít kavárnu v tomto stylu byl snem, řekl bych, dávným. S kolegou Ondřejem Němečkem jsme oba pracovali v restauraci v Toskánském paláci. Když byla restaurace zrušena, noví majitelé nás oslovili, zda nechceme pracovat v jejich hotelu. Já odešel na recepci a kolega, šéf cateringu, již dříve. Velmi brzy jsem dospěl k přesvědčení, že tuhle práci mohu dělat v šedesáti, ne teď. Kamarád do mě hučel, že když mě to nebaví, ať jdu do svého. Oslovil jsem Ondřeje s myšlenkou na prvorepublikovou kavárnu. Na restauraci jsme  vůbec nepomýšleli, neboť jsme toho názoru, že restauraci dělá především kuchyň a tu by si měl obstarat majitel sám. Shodou okolností z hotelu vyhodili naši dnešní, musím říci, skvělou cukrářku. Směřování ke kavárně s cukrárnou dostalo jasnější kontury. Mohlo se tedy začít. Byl to úmorný půlrok rekonstrukce, ale zároveň radostné naplňování vize.

Jak jste se dostali sem, na Francouzskou ulici na Vinohradech?
Dlouho jsme hledali prostor, až jsme narazili na tento dům. Jeho historie sahá do 70. let 19. století, kdy zde sídlila firma na výrobu kovových zábradlí. Majitel dům přepychově vybavil kovaným zábradlím a dalšími dekorativními prvky, protože ho používal jako prostor pro prezentaci své práce, takový dnešní showroom. Původního majitele po další léta střídalo mnoho jiných, až jsme zde zakotvili na jaře roku 2009 my. Při úpravách interiéru jsme odhalili štuky, původní plynové potrubí nebo pod vrstavmi linola krásnou původní dlažbu. Vše jsme zachovali a interiér doplnili o dobový nábytek a dekorace.

Stylový interiér perfektně ladí s vaším sortimentem…
Na interiér jsem háklivý, pečlivě jsme zde ladili každý detail. Je tu spousta starých původních věcí. Občas trnu, když se po place prohání děti, ale kavárna je samozřejmě baby & dog friendly.

Pan Appl poukazuje na jednu z mnoha cedulek na stěně, která praví: Děti nepatří do kavárny; jsou však již v kavárně, musí se slušně chovat. Nechovají-li se slušně, nemohou za to děti, ale rodiče, kteří je řádně nevychovali. Nevychovaní rodiče nepatří do kavárny. Ptám se, zda myslí sdělení vážně. Potutelně se usměje…

“Kam byste šly na kávu, kdybyste nešly k nám,” ptá se nás spolumajitel Šlágru. Jsem zaskočena, protože s výběrem gastrozařízení mám věčný problém. Po chvilce váhání ze mne vypadne Savoy. Pan Appl pokyvuje, že ano, ale zároveň zašustí prsty a naznačí, že je to tam drahé. Na tom se shodneme. Bára navrhuje Louvre, namítám já i on. Na paškál přišla i kavárna Slavia. Michal ji znechuceně komentuje a pak jen dodá: “Od té doby, co tam vyhodili posledního číšníka, který nosil holand (velký tác) na třech prstech plný šálků kávy, než jste dosedl ke stolu, a zapálil si cigaretu, káva vám ležela na stole, nechodím tam.”
Dává nám svůj tip na dobrou kavárnu – Café Amandine na Moráni ( web kavárny).

Vaše dorty jsou dnes vyhlášené po celé Praze. Jak jste nabídku sestavovali?
Zpočátku jsme sestavili portfolio z původních receptur. Upekli jsme dorty a zjistili, že se nedají jíst. Takže jsme recepty museli hodně upravit. Naše cukrářka dorty připravuje tak, aby vypadaly jako domácí. Takové, jaké vám upeče vaše teta, když k ní přijedete na návštěvu. V nabídce máme klasické dorty Sacher, Moskva, Harlekýn, větrníky a pak modernější kousky jako je cheesecake, mrkvový nebo ovocné páje. Všechny dorty, koláče, rolády si u nás můžete objednat.

Sen Michala Appla, který má na vizitce u telefonního čísla napsáno “pohyblivá telefonní stanice”, je vlastnit velkou kavárnu, kde bude hrát sem tam třeba i živá kapela. Přejeme hodně štěstí.

Kavárna – cukrárna Šlágr, Francouzská 72, Praha 10 – Vinohrady, Otevřeno: PO-NE: 10:00 – 22:00 ( web kavárny)
Foto: THINKFOOD.CZ | Kateřina Obrazová a fotoarchiv kavárny

slagr_2

slagr_1

slagr_

slagr_4

slagr_5

Jeden komentář

Hoď koment na plotnu

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.