Únětice. Víska vzdálená od Prahy tak říkajíc co by kamenem dohodil. Jistě by se na úvod hodilo pár slov o historii Únětic a okolí, ale nechci zabředávát do látky hodin dějepisu základní školy a rozepisovat se o rané době bronzové a únětické kultuře. Ponořit se hodlám pouze do současné únětické kultury, která má podobu obnovení tradice vaření piva a gastroturistiky.

Výlet do Únětic je skvělý plán, když se v sobotu ráno probudíte a zjistíte, že nemáte program. Cestu zvládnete rychle tam i zpět. Můžete zvolit dvě trasy, obě mají start ve stanici Dejvická. První je přímým autobusem č. 355 do Únětic, ale to si moc turistiky neužijete, druhá je procházková, autobusem č. 147 do zastávky Výhledy (nebo 107 do stanice Suchdol), a odsud pěšo přes Kozí vrchy přímo do Únětic, jsou to necelé 4 kilometry. Z Údolí únětického potoka vyjdete v Úněticích u rybníka a pak už rovnou za nosem, v protisměru rozesmátých cyklistů a výletníků, kteří se už vracejí z místního pivovaru nebo pohostinství U Lasíků. A právě zde se musíte zastavit na první pivo (až dvě…).

Nade dveřmi malebného domku vás vítá smaltovaná cedulka Josef Lasík, kolář. Ještě před sto lety se tu skutečně vyráběla loukoťová kola k mlýnským povozům, dnes se tu dějí jinčí a voňavější věci. Dnes tu jedny paňmámy čepují únětické pivo a druhé paňmámy pečou. A že pečou. Koláče slané i sladké, pečené masové sekané, zapékají brambory, loví nadívané vuřty z octového nálevu a pikantní plísňové sýry z olejové marinády, vaří kávu i čaj a rozlévají zelenou. Vesnickým dvorem přijdete k prahu domku, který když překročíte, jako byste se vrátili v čase. Starobylý interiér je plný předmětů z dob našich babiček. Kořenky, džbány, talíře, pult, nábytek… Všechny věci, nad kterými milovník bazarů a antik prodejen přímo uslintává. A navíc to občerstvení.

Bez většího přemýšlení, zda se k pivu hodí borůvkový koláč, ihned objednáváte. Pokud máte kliku na počasí, posvačíte na halabala sezení na dvorku. Pokud máte ještě větší kliku – a začne pršet – ukryjete se před kapkami deště do dřevníku či na zápraží nebo se vtěsnáte do světnice s dalšími pocestnými. V tu chvíli jste se všemi rodina a hostinské nestačí narážet sudy. Po třetím pivu a sladkém i slaném koláči už jste vláční jak linecké kolečko. Nálada je báječná a klidně byste tu ještě klidně další kousek (myšleno piva, přeneseno i na koláč) zmohli, ale přece jen. Návštěva místního pivovaru je povinnost.

Pivovarskou tradici si Únětice budují už od 16. století. Samotný pivovar tu stojí od roku 1710, což se můžete dozvědět z letopočtu, který je vytesán v základovém pilíři v prostorách sladovního humna, kde se dnes nachází pivovarský výčep. Během historie si pivovar prošel všelijaké eskapády. Unětické pivovarnictví přestálo obě světové války, kritický moment nadešel v roce 1951. Tehdy byl pivovar komunisty uzavřen a jeho prostory sloužily jako sklady. Pivo začalo v Uněticích znovu téct proudem až v roce 2011 a to díky iniciativě manželů Tkadlecových a projektu Znovuzrození Únětického pivovaru. Dnes se tu vaří Únětická desítka a Únětická dvanáctka a sem tam nějaký ten speciál. V pivovarské restauraci můžete pojíst kachnu, guláš a další klasiky. Pokud už se do vás už nevejde ani zrnko opraženého soleného sladu, který se tu k pivu podává místo buráků, dejte si jedno od cesty, skočte v zatáčce do třistapadesátpětky a zavřete očka. Za 30 minut budete na Dejvické zase svěží…

Leave a Reply

Your email address will not be published.