ThinkFood navigátor

Kdo je & co dělá
Veget food sisters Bára Tenčlová a Míša Pyszová. Kamarádky, které věří v sílu hvězdného kvarteta koriandrů, chilli, česneků a zázvorů. Holky, co jezdí všude možně a vaří a vaří… a věří, že láska a citrusy zvítězí nad moukou a sádlem.

Jak vznikl nápad, zřídit si vlastní festivalové bistro?
Celé to začalo vařením na technoparties, které jsme s našimi přáteli pořádali na různých místech České republiky, kde to ale bylo primárně nevýdělečné. Tam jsme získali první zkušenosti s vařením pro větší počet lidí. 
Jednou nás napadlo, že bychom mohli jet na Colours of Ostrava, to bylo před třemi lety. Jak jsme usmysleli, tak se i stalo a naše první akce byla právě tato ostravská, která má návštěvnost okolo čtyřiceti tisíc lidí. Bylo to docela velké sousto na začátek… pravda, ale taky obrovská zkušenost. Hodně nás to bavilo a pomalu jsme se začaly účastnit dalších letních hudebních festivalů v ČR.

Jak u vás funguje dělba práce při společné práci v kuchyni?
Máme velké štěstí, že kolem sebe máme skvělé lidi, se kterými můžeme spolupracovat. Jsou to hlavně naši přátelé, každý je šikovný na něco jiného a jako celek pak výborně fungujeme dohromady. Tato kombinace je pak na jídle znát. Nejen recepty, postupy a potraviny dělají dobré jídlo dobrým. My dvě většinou rozdáváme úkoly tak, aby na sebe jednotlivé úkony navazovaly, postupem času už se ale lidi osamostatnili a vědí, co je třeba, a automaticky dělají potřebné věci sami od sebe, čehož si hodně ceníme.

Letošní festivalové léto jste měly docela nabité… jaké to bylo? Kde se vám nejvíce líbilo a proč?
Letošní léto bylo opravdu dost náročné, ale zároveň velmi přínosné. Teď s určitostí víme, kterých akcí se zúčastnit a kterých ne. 
Můžeme-li být poetičtější, tohle léto bylo divoké, vyčerpávající, nádherné a opravdové. Nejvíce se nám asi líbilo na Colours of Ostrava, na Brutal Assault a na Beyond psychedelics – mezinárodní psychedelické konferenci, která se konala nedávno v Praze. Vědomí toho, že si máme vybírat akce takové, které bychom sami potenciálně nenavštívily, je asi to nejcennější poznání, kterého se nám do budoucího fungování Vegetu dostalo.

Na jakých akcích budete ještě letos vařit?
Letos budeme vařit už asi jen na Cannafestu, který se koná třináctého listopadu v Praze. Letní bambusový stánek je už zazimován, ale pokud by se objevila nějaká zajímavá akce, kde by se lidé rádi dobře najedli, rády se toho ujmeme.

Jakým způsobem se vám změnil pohled na vaření od té doby, co jste začaly vařit pro veřejnost?
Bára: Tak já jsem si třeba nikdy do té doby nemyslela, že bych na rukou mohla mít mozoly od vařečky. (smích)
Míša: Od té doby, kdy se náš prázdinový život zúžil na vykládání a nakládání dodávky, mytí padesátilitrových hrnců a krájení tun cibule, si více vážím každého jídla, které dostanu z rukou jiných lidí, i když mi třeba vyloženě nechutná, protože vidím, jaká práce za tím stojí.
Bára: Ano ano, to jsi popsala moc hezky.
(Bára a Míša se dlouze obejmou)

Co si myslíte, že dělá dobrého kuchaře kuchařem?
Míša: Na jídle je vždycky poznat, jestli nad jeho přípravou kuchař nějak uvažoval a jestli ho dělal rád. Nedávno se mi stalo, že i z jídla, které bylo uvařeno z poměrně dobrých surovin, mi bylo těžko, až nevolno. Když jsem pak náhodou potkala kuchaře, který jídlo připravoval, nebylo se čemu divit. Vypadal otráveně a jeho práce ho asi moc nebavila. Motivace k vaření, jakož i ke všem jiným aktivitám, je určitě důležitá.
Bára: Dobrým kuchařem je pro mě ten, který dokáže i s minimem surovin, koření, nástrojů, přístrojů a bez googlu připravit základně dobré jídlo.

Existuje něco důležitého, na co se podle vás v českých restauracích často zapomíná?
Obecně se docela často zapomíná právě na bezmasá jídla, a to hlavně opustíte-li hranice větších měst. Nabídka je omezená na smažený sýr, šopák, případně na smažené žampiony či květák. Když máte štěstí, je v nabídce i čočka nakyselo, ale obdržíte udivený pohled, když tam nechcete párek nebo sekanou. Přitom by si i člověk, který maso jí, rád dal někdy něco vegetariánského.

Co vaříte nejraději?
Bára: To hodně závisí na momentální chuti a sezóně, miluju ale indickou a obecně asijskou kuchyni. 
Hvězdné kvarteto je pro mě rozhodně chilli, zázvor koriandr a česnek. Dozajista i badyán, jalovec a bájný kořen galangal. Momentálně se ale navracím k českým surovinám, například kroupy, řepa a zelí jsou teď mými oblíbenci.
Míša: Mě nepřestává překvapovat potenciál našeho velkého grilovacího tálu, takže mě baví v rámci vaření s Vegetem připravovat všechno na jeho nekonečné ploše.

Kde nacházíte inspiraci?
Bára+Míša: Inspirace je všude kolem nás – v naší vlastní představivosti, v kuchařské alchymii, v lidech, které potkáváme a v jídlech, které jíme. Sbíráme recepty na cestách, občas nás nějaká kombinace napadne i ve snu. Hlavně ale tedy v lidech a v jejich chutích, zkušenostech a názorech.

 

 

Co pro vás znamená jídlo?

Bára: Zajímavá otázka. Z elementárního hlediska je to samozřejmě nutnost k přežití, z osobního hlediska je to zajímavý prostředek k určitému sebevyjádření. Vaření je pro mě někdy jako taková psychoterapie. Vyberu si komplikované vícechodové menu, zavřu se do kuchyně a soustředím se, celou dobu se soustředím na krájení, koření, míchání a čas. Pozvu pak přátele na večeři a s radostí je hostím. Proto jídlo vnímám jako poměrně důležitý sociálně pojící prvek lidské společnosti. Ale pořád je to jenom jídlo. (smích)
Jídlo je také půl zdraví, měli bychom přemýšlet nad tím, jakou „pohonnou hmotu“ poskytujeme svému tělu, které bystře reflektuje všechno, co do něj dáváme. Od jídla (nejen) se odráží kvalita fungování našeho těla a mysli.
Míša: Jídlo s sebou přináší určitý stav a naladění v závislosti na kvalitě a množství toho, co zkonzumujeme (vyjma lidí se specifickým nastavením, jako jsou bretariáni). Proto si myslím, že je dobré jíst zdravé a chuťově vyvážené jídlo, protože zdraví a vyvážení pak můžeme být i my.

 

Jak hodnotíte úroveň vegetariánských jídel v Čechách?
V Praze, kde žijeme, je v současné době už hodně restaurací, které jsou buď výhradně vegetariánské, ale i ty „běžné“ nabízejí často bezmasou variantu jak ve stálém, tak i obědovém menu. Často jsme mile překvapeny, že jídlo je chuťově vyvážené a kvalitní, mnohdy ale i v těch primárně vegetariánských restauracích jídlo postráda chuť a šmrnc. V Čechách obecně se úroveň vegetariánských jídel podle našeho názoru zvyšuje, ještě je ale pořád na čem pracovat.

Jak a kdy jste se dostaly k vegetariánské kuchyni?
Bára: Spíše bych asi odpověděla na to, jak jsem se dostala k vegetariánství jako takovému. Nikdy jsem nebyla vyloženě „masový typ“, ale tak před pěti lety jsem začala pociťovat, že mi maso nedělá dobře na zažívání, poměrně často jsem po něm i zvracela, takže se stávalo čím dál tím ojediněljším na mém jídelníčku. Postupem času jsem si začala uvědomovat i jistý eticko-morální kontext související s konzumací a produkcí masa, přestala jsem ho tedy pak jíst úplně. V té době ještě nebylo mnoho dobrých restaurací, které by nabízely chutné a vyvážené vegetariánské jídlo, proto jsem si nejčastěji připravovala jídlo sama. K jídlu i k vaření mám ale více než kladný vztah už od malička.
Míša: U mě hrála od začátku roli spíše čistá etika spojená s konzumací masa. Přestože jsem vlastníma rukama na Jávě na Štědrý den roku 2010 spařila, oškubala a připravila slepici pro komunitu asijských katolíků, stejně to nebylo to naprosto rozhodující v mém přechodu k vegetariánství. Ta chvíle přišla, když jsme během jedné z četných technoparties vařily guláš s mletým masem. Pamatuji si, jak jsem stála nad hrncem a bodala vařečkou do zmraženého vepřo-hovězího mletého mixu, zatímco se před mýma očima v dáli na louce tato zvířata pásla. Něco mi v tu chvíli „docvaklo“. Ale ať jsou vzpomínky jakékoliv, stále se snažím své vegetariánství nijak nekonceptualizovat. Prostě maso nejím, protože mám ráda zvířata, nechci jim ubližovat a ani nepodporovat jakékoliv utrpení.

 

Jaké máte plány do budoucnosti?
Míša+Bára: Vařit, meditovat a milovat!

Jeden komentář

Hoď koment na plotnu

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.