Pro 14. ročník Queer filmového festivalu Mezipatra jsme připravili brunch, který se uskutečnil v neděli 10. listopadu v prostorách kavárny Langhans ve Vodičkově ulici.

Přípravy vývařovny ThinkFood.cz byly rozsáhlé a probíhaly už od konce pracovního týdne. Nákupy, shánění ohřívacího kotle na polévku, dekorace – to byl program pátečního dne. V sobotu po snídani jsme již v 9:00 zažehli plotnu, která pak uhasla až ve 21:00 večer. Během celého procesu vaření pokrmů na brunch, rodinného oběda a večeře se neodehrála žádná velká nehoda ani katastrofa (když zamlčím vystřelenou metlu z čokoládového krému, která byla celá od čokoládového krému…). Vše šlo hladce.

Chvíle mezi chladnutím těst a krémů, bubláním a kouřením se z hrnců jsme si krátily přípravou brunchového ubrusu. Na archy obyčejného balicího papíru jsme černým fixem vykreslovaly různé vtipné obrázky s nápisy. Hrdinou našeho ubrusu pak byl třeba nůž To neřež, Sůva z nudlí, Don Kišot, oko s nápisem Mrk – ev, Nebuď bábovka či otevřená ústa se symbolickým nápisem Dejte si něco MEZI PATRA…

Když bylo dokonáno, zapakovaly jsme všechno jídlo, nástroje a kotle do káry a šli na kutě.

V neděli ráno jsme pociťovaly únavu, nicméně vystřelily jsme jako rakety vstříc festivalovým hladovcům. Parkování na místě ‘Zásobování’ jsme ve Vodičkově zvládli také hravě. Půl ThinkFood týmu, Bára, s dobrovolnicí Mezipater Veronikou stěhovaly všechny dobroty z ulice do kavárny, zatímco druhá polovina týmu ThinkFood, já – Katka, jsem jela přeparkovat na zónu s hodinami. Při parkování vozu se mi stala zvláštní věc, takže zde ve vyprávění udělám malou odbočku.

Do stejné řady, kde jsem parkovala, zaparkovalo i naleštěné Volvo. Já vystupuji, beru věci z kufru. Muž zaparkoval a jde také pro věci do kufru. Vyndavá snowboard. Najednou za sebou slyším otázku: „Jdete do práce?”, otočím se, zda to bylo na mě a jo, bylo. „Ano”, odpovím váhavě. „My jdeme k vám.” Asi na pikosekundu jsem si myslela, že jsem slavná šéfkuchařka, a že už i neznámí lidé mě oslovují na ulici a poslušně hlásí, že jdou ke mně na skvělý oběd… Proč by si ale s sebou brali snowboard? S pohledem vyplašeného králíka jsem se ujišťovala, zda muž s dvěma dětmi a snowboardem opravdu míří na queer brunch do Langhansu. S tím prknem byl queer dost, ale opravdu? „No, pracujete v Burtonu, koukám, že máte všechno od Burtonu…”. Neměla jsem na sobě ani nit od Burtonu, nýbrž od konkurence, ale pocit důležitosti a Mr. Chefa mi při chůzi Vodičkovou vydržel od obchodu Countrylife až k Mekáči…

Zpět na brunch. Úkol v kavárně byl jasný. Postavit stůl a začít servírovat. Všechno jsme měly nachystáno na čas, takže před 11. hodinou, kdy brunch oficiálně začínal, jsme si mohly dovolit skvělou kávu od kavárnic Zuzany a Jany.

Po náročné sobotní mezipatrové patry Do yourself… v pražském paláci Ilusion se do Langhansu první strávníci začali valit až okolo poledne. Všichni se uváděli: Ahoj, potřebuji zachránit (myšleno vyléčit z kocoviny) nějakým dobrým jídlem.  No problem. Nejdříve polévka, pak pikantní pomazánka z uzené makrely a pak něco sladkého. Těm otrlejším jsem doporučila přidat si do polévky trochu čerstvé chilli papričky. Chytré jídlo zafungovalo a po obědě se mnohým začala do tváře vracet i barva.

Po diskuzi, která na brunch navazovala ve 14:00, jsme prodali už jen pár zákusků ke kávě a pop-upový občerstvovací stánek jsme zabalily. Cestou domů jsme ještě vyzvedly naší Rózu u babičky, která nám energii doplnila martinskou husou a tím naše víkendová food akce skončila.

Moc všem děkujeme za přízeň a skvělé ohlasy a zase třeba za rok…

Foto: ThinkFood, Filip Smelík
Video: Mezipatra

brun_1

brun_4

brun_2

brun_22

brun_3

brun_5

brun_6

brun_33

2 Responses

  1. Jitka

    Dobrý den, Katko,

    tak toho bych se ráda zůčastnila. Ale z Valašského Meziříčí je to trošku z ruky. Moc Vám fandím a ráda si Váš blog čtu. Už jsem vyzkoušela i nějaké recepty a na některé se chystám.
    Mějte se hezky.
    Jitka

    Odpovědět

Hoď koment na plotnu

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.