Jako každý chlapec jsem toužil po rybičce. A příběh slavného nožíku pokračuje i po sto letech. Zaletěli jsme na pražskou UMPRUM, kde studenti dali rybičce novou podobu. Ukrojte si s námi chleba slavným nožíkem.

Skoro každý kluk (a asi i spousta holek) z generací narozených před sametovou revolucí držel někdy tento ikonický nožík v dlani. A kdo jej neměl, ten ho chtěl. Kultovní kapesní nožík „rybička“ byl pro dětské srdce symbolem vstupu do světa dospělých, do světa s odpovědností.
Nožířská manufaktura Rösler, která tento unikátní design ve své továrně v Mikulášovicích na Děčínsku vyvinula na začátku 20. století, byla po roce 1945 znárodněna, ale unikátní nožík se ve výrobním procesu udržel dodnes.

A protože Designpilot létá po různých zajímavých destinacích, tentokrát jsme na pražské UMPRUM, kde studenti designu nabrousili nožíky v novém… „Loni jsme se s kolegy rozhodli zadat téma kapesního nože jako semestrální úkol studentům designu na UMPRUM. Začínající výtvarníci vtiskli do akademických návrhů svůj subjektivní pohled, který často reflektoval jejich osobní potřeby a zájmy a „prořízl“ cestu do osobních vzpomínek,“ říká Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj, designér a vedoucí ateliéru na UMPRUM.

Cílem bylo zmapovat lokální tradici výroby příborů v českých zemích a staré řemeslo, které ovšem v Evropě neustále žije, a odít do moderního designu. A taky ukázat, kudy se – z pohledu mladých umělců – mohou ubírat možné cesty při vzniku nových modelů. „Bylo zajímavé pozorovat generaci začínajících designérů zápasit s tímto zadáním. Někteří z nich se logicky dotazovali, jestli v dnešní době je vůbec nutné nosit v kapse nůž – pro většinu z nich byla prioritou bezpečnost. Na řadě příkladů jsme se ale přesvědčili, že téma nožů skýtá mnoho možností, jak úkol řešit. Ne náhodou mi přitom vyvstalo na mysli Volvo. Paralela je totiž nasnadě: auta jsou obecně nebezpečná zařízení, která při špatném zacházení skrývají značné riziko úrazu. Stejně jako čepel nože… Když ale vyslovíte jméno švédské automobilky, první, co většinu lidí napadne, je bezpečnost. A toho jsme chtěli docílit i u našich nožů – nový pohled na ostří,“ dodává Michal Froněk.

A další z věcí, která nám při seznamování s výrobním procesem firmy Mikov neunikla, bylo zjištění, že většina nožů má ostří vyrobené z nerezového materiálu (dokonce i damascénská ocel na luxusních výrobcích) pocházejícího ze Švédska.
Téměř okamžitě po vystavení v rámci školy jsme dostali nabídku představit studentské prototypy v hamburském Muzeu umění a řemesla (MKG) – výstava s názvem Fishblade tady proběhla na konci roku 2013. Po úspěšné prezentaci v Hamburku se novodobé „rybičky“ přesunuly na Designweek do New Yorku. Teď už jen doufáme, že se některé z povedených návrhů dostanou i do výrobního programu tradičního producenta těchto krásných předmětů,“ dodává na závěr Michal Froněk.

Damascénská ocel
Damašek (podle syrského Damašku) je „králem“ mezi ocelemi. Vzniká překládáním a opětovným skováním různých pásků oceli. A stejně tak se násobí i její kvality, především ostrost a odolnost, ale také nezaměnitelná kresba, jedinečnost, díky níž na světě neexistují dva kusy damascénské oceli se stejnou strukturou. Technologii výroby znali už stovky let před Kristem, současná švédská prášková metoda ji zase o něco vylepšuje.

P.S. Rybička v naší ThinkfFood laboratoři spadla do oka slavnému italskému designérovi Ettore Sottsassovi. Pardon.

Leave a Reply

Your email address will not be published.